A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Kamerun - Cestopisy

Kamerun

Moje cesta do Kamerunu

Nedávno jsem se vrátila z Kamerunu a jsem spokojena s mou cestu, i když to bylo trochu
jine, než jsem si představovala, ale byla to velmi zajímava cesta a naučila jsem se hodně o
zemi.
Bohužel jsme měli smůlu s autem, které bylo často rozbite a ztratili jsme mnoho dní
při čekání na opraveni. Proto jsem nemohla jet tak, jak jsem měla v plánu, tedy:
Douala - Limbe - Nkongsamba - Bamenda vč. Ring Road přes Ndop - Foubam
- Foumbot – Bafia, do Ebolowa a podívat se na Dja rezervat a pak pokračovat do Kribi.

Místo toho jsem jela Douala - Limbe - Kumba - Loum - Bamenda - Bafoussam - Bafia a přes
Edea do Kribi, kde jsme zůstali několik dní a prozkoumavali okoli, jak Campo Ma’an rezervaci tak rybarske vesnice, cestu po rece a navstevu u pygmejci apod.

Letěli jsme s RAM a musím říct, že to byl příjemny let bez nějakého problému.
V Douala jsme nic moc nedelali, byl tam zmatek a chaos a halda lidi, aut apod. Zasli jsme na trh Marché de Lagos a cinsky trh Marche Chinois. Chtela jsem jit trochu dál od trhu, ale bylo mi řečeno, že jsou tam „Bandidos“ a abychom tedy zustali více v centru.

Limbe bylo cca 70km od Doualy u more, ale tam jsme nejvíce seděli a cekali na opraveni auta J. Ale stejně jsme zajeli do Buea na čajové plantáže mj. Ale planovanou mangrove turu a zajet do Bimbia jsem nemohla kvůli čekání na auto.
Ale podařilo se nam navštívit Wildlife v Limbe - tam byly hlavne tedy ruzne opice vc. orangutanu apod. a dokonce i botanickou zahradu, kde ale nic moc nebylo, tedy jen ruzne strymy, ale zadne zajimave kvetiny. Po návštěvě botanické zahrady jsme si mysleli, ze zacneme nasi okruzni cestu pres Kumbu a Nkongsambu, kde strávíme noc, ale místo toho jsme skončili v Limbe v hotelu Miramare, protože auto se porouchalo znovu a my jsme nemohli pokračovat, jen do dílny na opravu auta. A pak do Miramare hotelu, ktery mohu vřele doporučit, prijemne, male bungalowy, byt trochu uz osumtele, ale stejne fajn.

Další den jsme se konečně mohli dat na cestu do Bamendy a to šlo dobře. Jeli jsme přes
Kumbu na Loum a to byla naše první zkušenost špatných cest. 40km trvalo asi 2-3 hodiny, takže pak bylo fajn zastavit na kávu v hotelu, který byl pri cestě.
Od Mboudy byla nová silnice a náš řidič říkal, že to byl čínane, co to postavili. Vubec tam byla halda Cinanu vsude a hlavne obchodovali.
Bohužel jsme potřebovali mít řidiče, i když se mi líbí nejvíc jet samotni, ale nebylo to mozne, protoze v Kamerunu, pokud se nezna zeme a podminky tam, nedoporucuje se to, a ani nepronajmou auto bez ridice. A nakonec se ukázalo, že to bylo opravdu dobré, protože mít problémy s autem, jako jsme meli my, by byl problem dalsi, sehnat opravare pokaždé, když se něco stalo s autem. Dopravní značky také chyběly, myslím, že na celé trase jsem viděla jen 3-4 smerovky, tak to by bylo možná obtížné najít správnou cestu.
Musím pochválit naseho řidiče Ernesta, byl velmi dobrý dobrý řidič a staral se dobre jak o auto tak o nás. Za to by měl dostat medajli J.

Těsně před Bamendou se to stalo znovu :-D – auto melo zase nějaké problémy a kolecko upadlo, bylo pozdě uz i, nejak kolem 6-7 hod. a trvalo to 3-4 hodin pro Ernesta nez auto mohlo pokračovat. Takže do Bamendy jsme přijeli pozdě a az nejak kolem 12:00 v noci jsme našli pěkný malý a levný hotel Moista. Pokoje byly sice trochu tak nejake, ale je to Kamerun a bylo to s balkonem, teplá voda také, takze o nic jineho neslo. Personál příjemný a snídaně velmi dobrá s omeletou, takže to byla naše první opravdu dobrá snídaně po Somatel hotelu v Douale. Nádherný výhled na střechy Bamendy.
V Bamende Ernest nechal auto v opravě, protože on sám není mechanik, tak samozřejmě
opravil auto jen abychom nemuseli prenocovat na silnici 30 min pred Bamendou. Takže jsme cely den vlastne čekali na auto, trvalo to mnohem déle, než jsme mysleli. Ale opravili to tak dobre, ze pak uz nikdy jsme neměli žádné další problémy s autem. Maji dobre mechaniky tam v Bamende! Ríká se, že tam jsou nejlepší z celeho Kamerunu. Takze kdyz se vam rozbije auto, jedte do Bamendy.

Protoze jsem netusila, že auto bude pokračovat bez problémů, opustila jsem můj plán jet på Ring Road a tak jsme zajeli jen do Bafut navštívit FON palác, tedy nacelnikuv palac ze starych dob který byl velmi zajímavy, jak místo a také historie o tom. Stale to ale tak nejak funguje a dnesni nacelnik ma tedy 39 manželek a 75 děti.

Pokračovali jsme pak do Bafoussam, kde jsme zůstali přes noc, protože Bafia byla daleko jeste. Další den jsem najednou nějak měla naspech do Kribi. Nevím proč, možná proto, že jsem musela opustit k vuli nespolehlivosti auta můj další plán, jet do Ebolowa, odkud jsem chtela zajet do Dja rezervace, plus tam kolem Bamendy byl spatny vzduch a bylo trochu obtížné tam dýchat kvůli paleni odpadku celou noc a to tak smrdelo, ze jsem dostala kašel a tezko se dychalo, i tam v Bafoussam.

Cesta přes Bafia a Edea byl dobra a tak jsme jeli celou cestu s par zastavkami a večer jsme byli v Kribi. A můj kašel začal být lepší. Za Yaounde nas zastavili policajti a ze pry tam uz jsou 3 dny a nebyli vubec doma a maji zizen a hlad. Ja zrovna jedla kus chleba se syrem a tak jsem mu davala, jenze policajt ze za to si nekoupi cocacolu. Vedeli jsme, ze chteli baksis, ale delala jsem nechapavou a jen ho litovala a pritakala, ze to nekoupi za to. Druhy policajt si ale s chuti syr vzal haha. Kdyz ale videli, ze od nas penize zadne nebudou, tak nam poprali peknou cestu a jeli jsme dal. Jinak jsem ale byla pripravena na to rict, ze president Paul Biya slibil, ze policajti nebudou otravovat turisty, ale nemusela jsem to rikat. Kolem nejak seste hod jsme dojeli do Kribi - velmi pěkné místo u oceánu a v deštném pralese, ktery se mi líbí moc. Divne, mam rada poušťe a deštný prales, kontrast proste.
Bydleli jsme v Gite de Kribi, byly to male bungalovy v deštném pralese s „hudbou“ ptáků pres den a žáb v noci. A oceán k tomu.

Jeli jsme se na průzkum Campo Ma‘an rezervace, chteli jsme k jezeru, abychom mozna mohli vidět zvířata, slony a orangutany a antilopy a tak, ale pres cestu lezel strom a neslo jet dal tim padem. A stále to bylo asi 10km k jezeru, tak nebyla žádna zvířata. Místo toho jsem šla do lesa, meli jsme sebou lesnika
a pruvodce, bez kterych by nas nepustili do reservace a bylo to skvělý zážitek. Prosekavali cestu macetou a tak si clovek pripadal jako pruzkumnik haha.

Jiny den jsme jeli pirogou po pekne řece, která tam byla tak klidná, ze bych tam jezdila dlouho nejradeji a navstivili jsme i pygmejce, ale my „hodni turiste“ jsme je naučili pít a kouřit, takze oni byli alkoholici, což je hrozné. Snad jedine další Pygmejové, kteří žijí již dal uvnitř lesa mají stále sve dobré zvyky a puvodni život v přírodě.

Zajeli jsme navštívit jednu rybářskou vesnici a tam jsme koukali na lov ryb a jejich trideni. Zajeli i k Lobe vodopadum, ktere sly rovnou do oceanu. Skoda jen, ze se v mori nemelo koupat, byly tam pry spodni proudy a tim padem nebezpecne na plavani, takze to byla skoda, ale fakt je, ze ani domorodci se nekoupali a ve vode nikdy nebyl nikdo videt. Jen pirogy.

Pak byl čas jet zpátky do Doualy a letět domů. Letiště bylo kapitola pomalu sama pro sebe. V pasové kontrole celnik spal a pro ostatní bylo těžko natáhnout trochu víc ruku a ukazoval mi tedy, kam mam polozit pas, atd.

Byla nebo jsem rada, ze jsem byla v Kamerunu, ale stejne nejak mirne zklamana, ci co, myslela jsem, ze to bude jednak napinavejsi, ale jedine, co bylo napinave bylo auto haha. Zbytek moc ne a ani v destovem pralese ne. Jeste tak kdybychom tam zabloudli, ale jednak jsme meli sebou pruvodce, takze bychom stejne nezabloudili, protoze se tam dalo jet jen po ceste a dovnitr bychom sami asi nesli, kdyz bychom nemeli ani macetu.

Krajina byla ale tak nejak jako divocejsi nebo co, vic nez na Sao Tome, rozmanita a kolem Bamendy to mohlo byt i pekne, jenomze jsme nemohli diky autu. A ono jezdit po tech cestach je opravdu fuska, i kdyz clovek jen sedi, mozna, kdyby ridil, tak by to slo lepe, nevim. Ale jen po tech cca 150 km kdyz jsme jeli do Campo Ma’an a zpet tak to stacilo.

Lide v Kamerunu mi pripadali takovi jako ne primo neprijemni, ale takovi bez zajmu ci co. Na Sao Tome vetsinou clovek videl smejici se lidi a take se nemeli zrovna nejlepe, bydleli v chysich a presto byli veseli. V Kamerunu moc ne, dost vypadali i unaveni, jedna tam spala, ackoli prodavala banany a pomalu jsme ji museli budit.

V hotelu v Douale jsem se bavila s jednim otviracem dveri vlastne, mily prijemny kluk. Ptal se, jestli jsou cerni lide i ve Svedsku, tak jsem mu rikala ze ano a ne jen tam. Najednou se on tak zamyslel a pronesl: „Mozna, kdybych bydlel tam, tak bych byl take bily. „ Jo, asi to je pro ne nekdy tezke, byt cerny.

Co je zajímavé, je to, že mají ve zvyku mít hroby na zahradach, spíše než na hřbitovech. Ty jsme viděli také, ale zdálo se, že se nikdo o ne nestaral. Zatímco na zahradach byly často květiny na hrobech
Jinak jeden jiny zajimavy zvyk - kdyz na sebe volali jako v tom smyslu, ze chteli neco koupit, nebo se zeptat, tak nevolali, ale naspulili pusy a udelali takovy jakoby sycivy zvuk. To jsem nikdy jinde nezazila. Kdyz nekdo tedy neco chtel, zasycel a ani se nenamahal treba vystoupit z auta a zajit ke stanku, ale nekdo ze stanku prisel k autu a pak navic ani nepozdravili, ale rovnou rekl treba, dej mi ….

Ale Sao Tome e Principe se mi libilo vic. Podnebi tam bylo prijemnejsi take, horko a vlhko sice ale svezeji nejak tak, tim ze to lezi v mori, tak tam fouka vic logicky. Tam bych se rada vratila jeste, zatimco do Kamerunu, jedine snad do Extreme North nahoru, kde je savana, tam by to mohlo byt zajimave. Ale to si muzeme najit zase jinou zemi kdyz tak. Uvidim, kam me nohy povedou priste. Krome tedy do Maroka zase haha.

další cestopisy
Fotoalba
albumimgjWacQaNT

Kamerun

21.01.2013
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@